Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohraničníci stále čilí... a mají na co vzpomínat

2. 10. 2007
Na srazu u autobusu v Brně bylo veselo. A nikomu ani nevadilo, že pršelo, ba spíše naopak. Všichni jsme se naskládali pod střechu trafiky a jak už to na všech komunistických akcích bývá, soudruzi utvořili malé diskusní kroužky a řešili aktuální politické otázky, k čemuž neodmyslitelně patří kolující láhev dobrého vínka a obláčky cigaretového kouře (za tuto poznámku mě patrně zbytek nekuřácké a abstinující redakční rady DDV seškrtí, ale to je prostě riziko povolání). V autobuse se zpívalo, což je dnes také malá raritka. A zpívalo se moc krásně, protože soudružky očividně chodily zpívat do sboru a hlavně vyrůstaly v době, kdy veselé písničky provázely každý krok socialistického člověka. První zastávka nás čekala ve Strečně, kde byl památník padlým Francouzům, kteří se účastnili Slovenského národního povstání proti nacistům. Kratičká přestávka a jelo se dál, za hlavním cílem naší cesty – na náměstí ve Varíně, kde se u pomníku konal pietní akt k 60. výročí bojů s Banderovci. Nejprve tedy povídání o Banderovi a jeho tlupách, kteréžto jsme převzali z blíže nespecifikovatelného letáčku od slovenských súdruhov. Po vyhlášení Ukrajinské sovětské republiky krátce po VŘSR (Velká říjnová socialistická revoluce, r. 1917) založila ukrajinská emigrace v zahraničí několik nacionalistických organizací. Nejvýznamnější z nich byli „Svaz pro osvobození Ukrajiny" a „Ukrajinská vojenská organizace" (UVO), jejímiž členy byli příslušníci Ukrajinské haličské armády (UHA). V jejím čele stál bývalý plukovík UHA Eugen Konowalec. Štáb organizace sídlil v Berlíně. Odtud dával důvěrníkům v Polsku a SSSR pokyny pro teroristické a sabotážní akce. Výsledkem byly těžké národnostní boje a třenice. To vedlo k vyhrocení nesnášenlivosti Ukrajinců a Poláků. Střediskem ukrajinského nacionalizmu ve východní Haliči byl Ľvov. Po rozpadu Rakousko-Uherska vypukla i na východní Haliči revoluce a Dmitro Vitovskij vyhlásil Ukrajinskou haličskou republiku. Roku 1928 vznikla díky vlivu výzvědné služby v Německu „Organizace ukrajinských nacionalistů" (OUN). Do čela této organizace byl určen Eugen Konowalcov. Páteří ukrajinského nacionalismu se stala Řecko-katolická církev. V roce 1933 uzavřela OUN dohodu s NSDAP, ve které se zavázala ke všeobecné spolupráci. Pod vedením nacistické špionážní služby usilovala OUN o odstranění vlády sovětů na Ukrajině a podporovala agresivní politiku Německa proti Polsku a Československu. Vedoucí místo ve vedení OUN zaujal Andrej Melnik. V Podkarpatské Rusi byla vyhlášena autonomní vláda v čele s Andrejem Brídym. Nacionalistické živly využily situace a nastolily fašistický režim. Organizace SÍČ vznikla právě z iniciativy OUN. Srážky vyvrcholili ozbrojeným povstáním proti československé vojenské posádce v Chustě. Při napadnutí Polska osvobodili Hitlerovci Stefana Banderu, který si ve vězení odpykával doživotní trest za účast při atentátu na polského ministra vnitra. Bandera začal znovu intenzivně pracovat v OUN. Po vpádu hitlerovských vojsk do SSSR byla Ukrajinská legie v čele s Banderou začleněná do německé armády a operovala ve směru na Ľvov. Velící německý generál slíbil představitelům OUN, že za dobití Ľvova jmenuje ukrajinskou vládu. Nicméně nakonec bylo všechno trochu jinak. Samostatnou Ukrajinu po třech dnech němečtí fašisté rozehnali, vedoucí představitele OUN a legií popravili, jiné včetně Bandery převezli do koncentračních táborů. Ze zbytku příslušníků legie vznikla divize SS „Galizien". Zbytky Ukrajinské milice přecházeli i se zbraněmi do lesů, kde se z nich a dalších skupin vytvářely oddíly Ukrajinské národní sebeobrany. Tyto oddíly se formovali do UPA. Nepříznivý vývoj na frontě donutil Hitlerovce k tomu, že koncem roku 1942 propustili Banderu na svobodu s úmyslem použít ho k dalšímu organizování ukrajinského nacionalistického hnutí. První ozbrojené útoky jednotek UPA byly namířené proti Polákům žijícím na Ukrajině, ale jejich hlavní útok se soustřeďoval proti sovětským partyzánům a nastupujícím jednotkám Rudé armády. Bandy UPA verbovali do svých oddílů deklasované živly a zločince. Banderovské sotně terorizovaly a vraždily polské obyvatelstvo, vypalovali celé vesnice. Koncem roku 1945 vpadli Banderovci do prostoru Dukelského průsmyku a do povodí řeky Ondava. Přepadli následující obce: Nová Sedlica Zboj Ulič Kolbasov V těchto obcích zavraždili na 18 lidí a obce vypálili. V dalších asi třiceti přepadnutých obcích si Banderovci zbraněmi vynucovali konání veřejných shromáždění, na kterých útočili na KSČ. S ozbrojenými přepady rozvíjela OUN na našem území činnost své civilní sítě. Na naše území pronikly sotně BURLAK, CHROMENKO a BRODYČ. Všechny tyto skupiny byly vyzbrojené lehkými zbraněmi. Před největším vpádem Banderovců do ČSR byla v úseku Dukelský průsmyk až po sovětskou hranici rozmístěna zvláštní stíhací skupina Československé Lidové armády. K zajištění této úlohy ministr vnitra nařídil, aby 1 000 příslušníků pohraničních útvarů Sboru národní bezpečnosti bylo odesláno na Slovensko a aby se urychleně přikročilo k zformování pohraničního pluku SNB Slovensko. V čase největšího nasazení se bojů v celé republice zúčastnilo 6087 příslušníků Československé Lidové armády, 5623 příslušníků Sboru národní bezpečnosti a 3700 bývalých partyzánů a vojáků bojujících ve Slovenském národním povstání. Na celém území státu se dařilo postupně zlikvidovat pronikající skupiny Banderovců a zbytky rozbitých sotní. Tolik tedy k samotným Banderovcům. A přímí účastníci těchto bojů, již jako „staroušci", přijeli právě na pietní akt do Varína. Vedle pomníku rudoarmějce nastoupili zástupci jednotlivých poboček Klubu Českého pohraničí s klubovými prapory. Na tribuně byl přítomen i generál ve výslužbě Šádek. Po zahrání české a slovenské hymny promluvil s. Rychter za Klub českého pohraničí. Ten ve svém projevu vyzdvihl sounáležitost Čechů a Slováků. Vzdal hold všem lidem – bojovníkům, kteří bojovali ve Slovenském národním povstání a následně proti Banderovcům, aby chránili integritu a svobodu našich národů. Dále za národní radu Klubu českého pohraničí promluvil ing. Karel Janda. Ten se rozhovořil především o historii střetu s Banderovci. „Byl to nepřítel zákeřný a bezohledný, měli zkušenosti z bojů se sovětskými partyzány a polskou armádou", sdělil Janda. Také připomněl, že „Banderovci našli podporu u ľuďáckého podzemí i u reakčních sil demokratické strany". To dokladoval na dobovém článku tzv. „Svobodného slova" – časopisu Československé strany národně socialistické, kde byli Banderovci charakterizováni jako ubozí, neozbrojení a otrhaní štvanci. Dále vzpomněl na velmi těžké boje v okolí Krasňan. První padlí českoslovenští bojovníci byli již 16. června, další čtvrtého července. V Krasňanech padl i vrchní štábní strážmistr (in memoriam) Ladislav Patočka, který zde má pomník. Množství dalších pomníčků a pamětních desek je rozeseto po okolí, v horách a vesnicích. Další dostal slovo gen. Šádek – velmi vzácný host. Organizátoři ho jednou požádali, aby přišel na veřejné shromáždění KČP v Praze. A on jim odpověděl, že přijde, ale v uniformě. A od té doby chodí podporovat všechny akce, na kterých se utužuje přátelství mezi Čechy a Slováky. Vyprávěl to, jak osudné dny bojů s Banderovci prožíval on. Zrovna se vrátil z fronty druhé světové války a pokládal za svojí povinnost, že bude dále pracovat pro to, abychom žili v míru a pokoji – ať už v Čechách nebo na Slovensku. Byl přeložený do Dolního Kubína jako velitel roty a netrvalo dlouho, kdy nejen on, ale i další vojska, dostal rozkaz okamžitě se přemístit na východní Slovensko. Byli umístěn na čáru obrany, tam kde se bojovalo o Duklu a jiná místa, aby zabránili přesunu Banderovských vojsk, které se začaly velmi vehementně přesouvat přes státní hranici. „Věřte mi, stálo to i životy mých vojáků, ale i sousední roty a praporů, které byly v těchto prostorech umístěny", doplnil Šádek. Další těžké boje probíhaly v Polsku. Při bojích na Polském území zahynul i generál Šverčevský. „Vzpomněl jsem si, že tento generál Šverčevský spolu s vojsky I. S. Koněva postupoval ze severu směrem na Prahu v době konce druhé světové války a osvobozoval Prahu." Kromě vzpomínek vznikaly na východním Slovensku v těch dnech i písně (např. Pochod SNB), uzavřel s. Šádek své vypravování. A tím bych uzavřel i svůj článek. Jsem moc rád, že se mohu setkávat s takovými lidmi, jako jsou bývalí pohraničníci, z nichž v letech 1945 – 1989 položilo 184 svůj život při ochraně hranic Československé republiky. Jakub Holas
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nic jiného nebylo

(Josef Novák, 27. 2. 2010 11:15)

Jediný způsob byl ilegálně překročit hranici. Bylo dobré mít do zásoby nějaké cizé děti, po kterých nebudou střílet. Legálně opustit stát bylo finančně obtížné. Havel to měl jednoduché, nic nestudoval jenom chlastal po hospodách. Zaplatit V.Š. bylo náročné. Nemluvě když jste něco ukradl. To neni jako dnes kde si můžete z nakradeného platit advokáta a soud. Dnes nadávaji jen ti co se jim nedaří.Kdo si nakrad nenadává. Jen blbec se živí rukama. Ani jeden emigrant nepracuje jen podniká. Je to zlatá boba. V totalitním režimu je to špatné, tam zlodějnu tvrdě trestaji.

Kampak na nás! :))

(Michal Doležel, 19. 1. 2009 13:49)

...Kampak na nás bolševici, copak vás to napadá, vás si každý koupí, na nás jste však hloupí! Kampak na nás bolševici, copak vás to napadá, víme jak ta vaše volnost vypadá!
My si v Čechách nenecháme bolševismem hlavy plést, republiku neprodáme za zradu a podlou lest, my jsme národ příliš zdravý, Šmeral nás tu nenakazí, naše zem je maličká, má však svého tatíčka. Za ním půjde každý Čech s písní na svých rtech. Kampak na nás bolševici copak vás to napadá...!
K. Hašler
http://www.youtube.com/watch?v=Lmud55Slh_c

kdo chodil přes hranice.

(josef kadlec, 28. 10. 2008 22:30)

Byli to opravdu jen studentíci kteří chtěli poznávat svět a lidé politicky pronásledovaní?Bylo by možná dobré vědět kolik bylo mezi nimi zlodějů.defraudantů,vrahů a podvodníků,kteří utíkali před tresty které jimt ady hrozily.Možná i někteří takoví jsou dnes trpící hrdinové.

!!!

(rrd, 16. 9. 2008 20:05)

Banderovci byli hnusní vrazi!

...

(M.S., 2. 5. 2008 22:52)

Co sa tyka tych dvoch komunistov zavrazdenych v Novej Sedlici - mali za sebou vyraznu kriminalnu cinnost. Udajne bola to odplata za ich paseracko-kriminalne ciny v prilahlom Polsku.
Vsetko to (ale aj mnozstvo inych veci) opisujem v knihe "Banderovci na Slovensku" (2007), som jej autorom.

...

(M.S., 2. 5. 2008 22:48)

Obec Kolbasov ako aj ostatne obce - neboli vypalene. Je to nezmysel. Vrazdy (18 zidov a komunistov) sa udiali, ale doposial nie je zname, kto v obciach sninskeho okresu vrazdil. Traduje sa, ze to boli banderovci, ale nie je to az take iste...

vinnia@seznam.cz

(vinnia, 22. 3. 2008 23:47)

Přepadli následující obce: Nová Sedlica Zboj Ulič Kolbasov V těchto obcích zavraždili na 18 lidí a obce vypálili. 29 30 31.

Chtěla jsem se zeptat kdy vypálili Kolbasov 29,když tam je dlouho už i za 2 světové války,možná déle...Vím to na 100% protože otec se tam narodil,takže barák není vypálený...Babička bydlela jinde kde se za 1.světové války vypálili baráky a pak si opět lidé stavěli baráky v Kolbasově....A Ulič znám také velmi dobře...A zakomunistů tam se žilo krásně jak v pohádce,dnes staří lidem nic nechybí skoro ani mladým...Není tam dodnes signal na internet,jen na mobil....Vesnice je stále zaostalá v čisté a chráněné přírodě...