Jdi na obsah Jdi na menu
 


A hrdý buď, žes vytrval...

23. 10. 2007
Ve vší slušnosti jsme tedy vstoupili do foayeru kulturního centra, pozdravili milé šatnářky a rozložili na jednom stolečku dva petiční archy, aby se případní "signatáři" nemuseli při jejich podepisování cítit jako na zaoceánském parníku, kdy petiční arch není pořádně čím podložit, venku je tma a fouká vítr. Tak co myslíte – funguje i dnes Kulturní centrum pro lidi a nebo je spíš "na lidi"? Čtěte dále, dozvíte se více.Již o přestávce jsme měli oba archy do půlky zaplněné a bylo vidět, že mezi lidmi o petici zájem byl. Šatnářky se také připojili. Každému jsme představili problematiku úrazové nemocnice i to, jak si z ní chce ministr Julínek udělat kasíno, samozřejmě jsme se neopomněli i trochu jinotajně optat, jak se jim líbí divadelní představení a popřát příjemný večer. Ona je otázka, jestli se skutečně šli lidé uvědomovat ve svém antikomunismu, jak by to jistě prezentovali naši „milí“ antikomunisté, nebo se prostě jen šli mrknout na to, co zrovna hrají a antikomunismus se pro ně stal standardizované klišé, které do televize, divadla, rádia, novin atd. automaticky přidává jakási neviditelná ruka jako sůl do polévky, bez které "se to prostě neobejde". Skončilo tedy první jednání a začalo druhé – jak v sále, tak venku před ním. Přátelský rozhovor s dobrovolnými hasiči, kteří se zajímali o nás, naší politiku i naše akce, narušil jakýsi pán v ošoupané bundě. "Co tady děláte?!?", prořízla vzduch otázka, vyřčená ochraptělým hlasem nového příchozího, svobodně-demokratické lůzy s velmi špatnými vyjadřovacími schopnostmi. Opilce jsme tedy pozdravili a vysvětlili mu, že na tom stolečku před námi jsou dva petiční archy za zachování úrazové nemocnice. Tento ne zrovna zdvořilý pán se na nás osopil, že nás tam „nikdo nechce“, že tam „nemáme co dělat“. Tedy jednotlivec rozhodl o tom, co ostatní „chtějí či nechtějí“, nehledě na to, jaký úspěch a zájem naše petiční akce u lidí vzbudila. O tom, že Kulturní centrum je vlastně veřejné prostranství nemělo cenu diskutovat. Nejen z důvodu kognitivní poruchy vnímání „kulturního dozoru“. Vždyť dnes přeci je zvykem, že o tom, co slouží nebo neslouží lidem nerozhodují občané, ale někdo „chytřejší“. Podívejme se na parlament,“výkvět svobody a demokracie“, jak nám tuto instituci líčí naše německá, česky psaná média. Činnost lobbystů nejen že se stala něčím běžným, ale je nám líčena jako něco pozitivního, avantgardního. Institucionalizovaná prostituce neschopných, tukem obtékajících šašků, a pokud tento systém začnete kritizovat, jste označeni za dogmatika, bolševika a obzvláště zavrženíhodného brouka. A nejen to, ale i naši malí podržtaškové a vyližmiskové vás začnou aktivně šikanovat ve škole či na pracovišti, v osobním životě a ještě při tom získávají poněkud pochybný pocit „osobní hrdosti a statečnosti“. Kdo jiný, než lidé mohou rozhodovat o svém státě, o svém životě? Opravdu souhlasíme s tím, že jsme nesvéprávní? Opravdu je pro nás jednodušší nechat svůj osud tomu, kdo nad ním chce v rámci své úchylné osobnosti rozhodovat? Skutečně je pro nás náš „klid“ tak důležitý, že na sebe necháme působit lacinou propagandu akčních filmů, lechtivých prasárniček či přehlídek lidské hlouposti? Nikdo ode mně nemůže očekávat, že se tomu podřídím či že při tvorbě tohoto zvrhlého systému budu kolaborovat s ostatní „šedou masou“. Hle, jakýto orwellovský ideopolicista nás přišel poučovat o tom, co smíme či nesmíme. Hned vzápětí totiž dostal otázku od jednoho kolemjdoucího, který se ptal na nějaké kurzy, které probíhají v Kulturním centru v Semillasu. Tehdy se projevila jeho naprostá nekompetentnost, nebyl schopen podat informace o instituci, ve které pracuje či odkázat na jiný informační zdroj, než je jeho opilecká bambule na nose. Souboj morálky s nemravností jsme dnes ubojovali. Ve vší skromnosti, bez romantiky či megalomanských, srdceryvných scén, na půdě stařičké a zrekonstruované budovy Kulturního centra. S hrdostí svobodných lidí jsme pokračovali v petiční akci na ulici před KC a protože nás hřálo čisté svědomí, tak nám venku na mrazu ani zima nebyla. Teprve tehdy jsme se mohli vysmát zhrzené Hrzánové, která opojena svou slávou, prodala svůj herecký talent za politickou prostituci. Jakub Holas A hrdý buď! A hrdý buď, žes vytrval, žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí. Takový byl můj lid. S kosou a kladivem, na jitřní čekal svit. Čekal a věřil. Úrodu novou sklidí sám. Sám se svými! Jděte mu z cesty, Staví chrám bratrské doby.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Cooo?

(Noemi, 27. 2. 2009 16:33)

To je myšlený vážně? I ten Jakub Holas? Politicky si mluvte, co chcete, ale že nevíte, kdo napsal "A hrdý buď!"...to je zlý...