Ke sjezdu strany - dopis s. Antonína Zápotockého z Pankrácké věznice
V těchto dnech se scházejí zástupci třídně uvědomělého proletariátu k významnému a v dějinách dělnického hnutí v Čechách, důležitému sjezdu.
Na něm bude rozhodnuto o ustavení Komunistické strany Československé a o organickém splynutí v jednotný celek s mezinárodně organizovaným proletariátem jiných zemí, v III. Komunistickou internacionálu.
Krok tento proveden být musí a proveden také bude. Žádné překážky, které by snad ještě v poslední chvíli byly navaleny v cestu, žádné oběti, které by byly žádány, nejsou již s to, aby uskutečnění tohoto dějinného aktu odvrátily, a ten, kdo by se proti němu chtěl stavět, byť by jeho zásluhy a autorita byly jakékoli – bude odsunut stranou.
Dělnický revoluční proud, uveden byv jednou v opravdový pochod za určitým cílem, nedá se více hníst a zpracovávat jako těsto ani rukama šikovných politiků, pro určité a chvilkové jejich zájmy a nápady, nýbrž řítí se jako lavina vpřed, zanechávaje za sebou i dřívější vůdce a nestaraje se více o jejich opatrnické a varovné rady. –Toho si musí být dnes všichni vědomi.
A nyní slovo k našim soudruhům, dělníkům. Prohlašujíce se za komunisty a tvoříce komunistickou stranu, bereme na sebe celou řadu povinností a závazků. Jejich plnění může se zdánlivě zdát v některých chvílích hodně těžké a obtížné a časová obtíž, svízel a nezdar může lehce u nedosti přesvědčených vyvolat pokleslost a zklamání.
A tu je nutno si uvědomit: prohlášením se za komunistu nečiním nikomu žádnou úsluhu, plním jen svojí třídní dělnickou povinnost, neposlouchám žádný diktát, poslouchám jen svoje dělnické svědomí a nepřináším žádnou oběť ve prospěch někoho druhého a cizího – přináším-li oběť, přináším ji ve svůj vlastní prospěch, ve prospěch své třídy, které jsem součástkou a jednotkou.
Vycházeje z tohoto poznání a přesvědčení, nemohu se nikdy dožít zklamání.
Velká idea osvobození dělníka z námezdního otroctví, kterou nelze uskutečnit jinak, než zrušením kapitalistických řádů a zřízením socialistické společnosti, tato idea, která je tak stará jak dělnictvo samo, nemůže zklamat a nemůže zradit. Existovala již v dávných letech jako nejasně vyhraněná, spíše jen tušená naděje na vykoupení lidstva, existuje desítiletí, vtělena jsouc v pevně vyhraněné a teoreticky podložené zásady vědeckého Marxova socialismu.
Dělnictvu je tento cit a touha po osvobození vlastní a není potřebí mu jej žádným umělým způsobem očkovat. Touha po osvobození dělnické třídy, zrovnoprávnění dělníka ve společnosti, jeho vymanění z námezdního otroctví, zabránění tomu, aby jeho práce byla nadále předmětem vykořisťování kapitalisty, ovládá veškeré dělníky, ať jsou již příslušníky té, či oné socialistické strany.
Touha a cíl je zde stejný – cesty jsou různé. Dělnická touha je zde mnohdy a mnohými zneužívána a dělnické šiky, jednotnou touhou a cílem spjaté a ovládané, voděny jsou cestami různými, mnohdy navzájem se křižujícími. Těmito klikatými „vývojovými“ cestami vedeny jsou dělnické masy falešnými vůdci pustou pouští kolem cíle, některými nevědomky a mnohými zúmyslně. Rozhled a obzor dělníků je falešnými hesly zastiňován a zatemňován, aby nevidíce přímé cesty, nemohli falešné vůdce opustit a přímo k cíli se vrhnout. Pak byl by konec sektářství a sláva mnohých falešných vůdců, kteří slibují, že jen oni nejbezpečnější a nejpohodlnější cestou dovedou dělníky do země zaslíbené, by rázem pohasla.
Úkolem komunistické strany je tomuto mámení dělnictva učinit přítrž. Komunistická strana má být předvojem dělnické armády, tápající ve tmách a voděné falešnými cestami okolo konečného cíle. Komunistická strana jako nejuvědomělejší a nejrozhodnější předvoj dělnické třídy má povinnost vždy a za každých okolností skrze houští překážek a mlhy, falešných hesel, přes proklínání lžisocialistických vůdců a přes zuření buržoasie dělnické třídě nejpřímější a nejrychlejší cestu k cíli ukazovat.
Soudruzi a soudružky!
To je náš úkol, který bereme na sebe prohlášením se za komunisty. Úkol čestný a úkol nutný. Snad se můžeme na cestě za jeho splněním dožít nepříjemností, perzekuce, pronásledování a kaceřování, ale zklamání se dožít nemůžeme. Velká zářivá idea osvobození dělnické třídy neklame a klamat nemůže, komunisté, zříce cestu před sebou jasně, nemohou být podvedeni. Mohou se i zde vyskytnout falešní ukazovatelé, kteří společnou dráhu nastoupíce, najednou v půli cesty odhalí své ledví a budou k nepravým cestám radit. Mohou se někteří i zrady dopustit a do nástrahy a tenat nepřátel předvoj dělnické třídy chtět vlákat. Může se různými machinacemi podařit postup tohoto předvoje na chvíli zdržet a zastavit, ale nemůže se podařit tento předvoj na bludiště nepravých cest zavést a od cíle odvrátit.
Jako komunisté, soudruzi, máte před sebou ohromný úkol. Vždy a v každém případě nejrychlejší dosažení konečného cíle dělnické třídy mít na zřeteli. Jako komunisté bojujete za sebe a za celou dělnickou třídu. I ti, kteří dnes ohloupeni falešnými hesly bloudí po cestách nesprávných, půjdou jednou s námi. Proti nim nesměřuje náš boj. Náš boj směřuje proti kapitalistické třídě a proti všem těm jejím přisluhovačům, kteří ať vědomě nebo nevědomě v zájmu jejím sloužíce, proletariát na falešné cesty zavádějí.
I kdyby proti nám rozpoutala se veškerá zloba a závist dnešní vládnoucí společnosti, kdyby ulicí potupy a hanby měli jsme kráčet proklínáni svými třídními nepřáteli a jejich přisluhovači, vysmíváni těmi z řad dělnických, kteří ještě nepochopili, a opuštěny těmi, kdož nechali se zastrašit. Ani to nemůže nás, soudruzi, jako komunisty zlomit a zmalomyslnět. Kapitalistická společnost je v rozkladu a odsouzena k zániku. Zoufalý strach a tušení brzkého konce může ji vyprovokovat k násilným činům v bláhovém domnění, že tím pádu bude zabráněno. Kdyby na kteréhokoli z nás, soudruzi, nejkrutěji zloba a vztek této společnosti dopadla, uvědom sobě:
Dnes můžete mne štvát, zítra zavřít, obžalovat, odsoudit i oběsit – však kdybyste tisíc rozsudků vynesli a tisíc šibenic postavili, ideál osvobození dělnické třídy, idea komunismu je zde a idea tato zvítězí.
S tímto vědomím, soudruzi, jděte na sjezd, s tímto vědomím rozcházejte se z prvého sjezdu komunistické strany Československé, bojovného předvoje dělnické třídy v Československé republice, součástky mezinárodní armády proletariátu celého světa. V tomto vědomí pracujte mezi všemi, kteří dělníky jsouce, dnes ještě třeba bloudí a nechápou – zítra však stanou se bojovníky za velkou ideu, budovateli nové, spravedlivé společnosti.
„Svoboda“ ze dne 14. května 1921, roč. XXXI, čís. 56
Komentáře
Přehled komentářů
...Kampak na nás bolševici, copak vás to napadá, vás si každý koupí, na nás jste však hloupí! Kampak na nás bolševici, copak vás to napadá, víme jak ta vaše volnost vypadá!
My si v Čechách nenecháme bolševismem hlavy plést, republiku neprodáme za zradu a podlou lest, my jsme národ příliš zdravý, Šmeral nás tu nenakazí, naše zem je maličká, má však svého tatíčka. Za ním půjde každý Čech s písní na svých rtech. Kampak na nás bolševici copak vás to napadá...!
K. Hašler
http://www.youtube.com/watch?v=Lmud55Slh_c
Re: Kampak na nás! :))
(Lance, 9. 5. 2012 21:50)
To vidíme, kam jste nás dostali, buržousti do dluhu 42% HDP, 700 000 nezaměstnaných a 50 000 bezdomovců a rozkradenou republiku...
Běžte i s dnešním tatíčkem Klausem třeba do prdele
Kampak na nás! :))
(Michal Doležel, 19. 1. 2009 13:59)