Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Berlín rudý, rudější

28. 1. 2008
Imperialismus nikdy v žádné oblasti společenského života neopomene překrucovat jakýmkoliv způsobem historii a zatracovat a hanět hrdiny antiimperialistického, pokrokového hnutí, nejen ty minulé, vždyť třeba o Chávezovi řekli nedávno na TV Prima, že je „venezuelský diktátor“ - prazvláštní to diktátor, který ve své zemi prohraje referendum o své ústavě.
Víkend 12. - 13. 1. v Berlíně byl však jasným důkazem toho, jak živé a aktuální myšlenky tohoto hnutí jsou, ve znamení internacionalismu, výměny informací a zkušeností s prací v jednotlivých zemích, naplánování dalších aktivit...
XIII. mezinárodní Rosa-Luxemburg konferenci navštívilo rekordně více než 2000 lidí, vstupenky na kapelu Banda Bassotti, byly beznadějně vyprodané - (mrkněte na You Toube na klip „KSM za osvobození 5 kubánských hrdinů" - podkladem je její hudba) - od rána byl program plný nejrůznějších kulturních, politických aktivit.
Hlavním tématem odpoledních vystoupení a diskuzí byla historie a současnost mezinárodního komunistického hnutí, jednotlivá vystoupení a dotazy se tímto tématem zabývaly z různých úhlů. Předseda svazu kubánských novinářů se věnoval problematice médií, jejich vlivu a síle informací, kterou vládnou. Zdůraznil nutnost „revolučních médií“, na Kubě je to státní vysílání, které je jednoznačně orientováno na zájmy lidu.....Základem je pravdivé a objektivní informování občanů, i o problémech, které země má a diskuze nad jejich řešením. Na závěr poukázal i na úspěchy kubánského školství, vzdělávacího systému, kdy Kuba jako jediná země v Latinské Americe dosáhla a přesáhla úroveň vzdělanosti obyvatel, které stanovila OSN.
Na jeho slova navázal ze záznamu vězněný černošský americký publicista Mumia Abu-Jamal, který zdůraznil nutnost vytvoření tiskovin, které by jednoznačně odpovídaly a reflektovaly třídní zájmy a potřeby. Mumia Abu-Jamal byl v roce 1982 odsouzen k trestu smrti kvůli údajné vraždě policisty a od té doby bojuje za znovuobnovení svého procesu, o čemž by se znovu mělo rozhodnout v nejbližších dnech.
Představu o tom, co znamenají v praxi možnosti médií pak ve svém vystoupení objasnil William Grigsby, ředitel „Radio La Primerisima“, revoluční vysílání Nikaraguy. Zde v roce 1979 sandinisté ukončili Somozovu diktaturu, zdokonalovali infrastrukturu, průmysl, vzdělanost. Během jejich vlády bylo postaveno přes 2000 škol, byla vymýcena negramotnost, snížila se kojenecká úmrtnost na třetinu původního stavu. Po nástupu sandinistů došlo ze strany USA k ekonomickým sankcím. Zbylí členové Národní gardy, Somozovy brutální tajné policie ale formují pod vedením „specialistů“ ze CIA oddíly tzv. Contras, eskadry smrti, jak se v regionu nazývají polovojenské fašistické bojůvky, které vedly se sandinisty guerillovou válku. Contras dennodenně prováděly brutální útoky na zdravotnická zařízení a vraždy zdravotnického personálu, únosy, mučení a popravování civilistů, znásilňování žen, zapalování obytných budov atd. Contras získávaly finanční zdroje od Spojených států amerických, od CIA (viz. aféra Irán – Contras, řešená před americkým kongresem), která obchodovala s kokainem od „svého“ panamského diktátora ( kterého poté, co se už nehodil, svrhla roku 1989 americká námořní pěchota) Noriegy. Po neustálých bojích Spojené státy nakonec v roce 1990 sandinistickou vládu svrhly. Trvalo to několik let a vyžadovalo to zlomit značný odpor, ale neustálé hospodářské sankce a třicet tisíc mrtvých nakonec statečnost nikaragujského lidu podlomily. Lidé byli vyčerpaní a opět udeřila chudoba. Do země se vrátila kasina. Bezplatné zdravotnictví a vzdělání se staly věcí minulosti. Vrátil se svět velkého kapitalismu, který se mstil. Avšak bývalý vůdce sandinistické revoluce Daniel Ortega se po 16 letech v roce 2006 vrátil do čela nikaragujské politiky poté, co byl vyhnán surovou občanskou válkou s Contras.Vyhrál nikaragujské prezidentské volby jako kandidát Sandinistické fronty národního osvobození (FSLN). Vzhledem k přetrvávající negramotnosti a chudobě, která se v současnosti daří odbourávat, je rádio tím nejlepším prostředkem masové komunikace. Musí zcela přesně využívat forem komunikace, které lidi přijmou a informovat je o věcech, které potřebují.
Přesným opakem toho jsou média v tzv. „vyspělých státech“, kde jednoznačně slouží zájmům korporací, jsou určená k předem domluvené masáži a vymývání mozků lidí a k tomu, aby předávaly jen takové informace, které jsou pro ně nutné pro likvidaci historických faktů, vyvolávání hysterie, strachu, odvádění od skutečných problémů, tak situaci v mediálním světě kapitalistických států charakterizoval šéfredaktor francouzského měsíčníku Le Monde diplomatique, Ignacio Ramonet.

Nadšeným potleskem a skandováním celého sálu jsme přivítali Aleku Paparigu, předsedkyni Komunistické strany Řecka (KKE), která hovořila ve smyslu největší nutnosti pro nás komunisty, kterou je historická analýzy minulosti, jak KKE, která slaví 90. výročí svého vzniku, tak i mezinárodního komunistického hnutí a stanovení si strategických cílů a systematického postupu pro budoucnost. Zdůraznila nutnost poznání zkušeností s budováním socialismu v bývalých socialistických státech a společně s informačními bulletiny o stránkách obsahujících materiály komunistických stran celého světa www.solidnet.org („Kominform“) byla vidět vůle komunistů, aby takovou analýzu na vědeckém, marx-leninském základě provedly další strany - jen tak je možné dál pracovat a především společně bojovat za zájmy pracujících, proti imperialismu, za socialismus. KKE nebyla nikdy v žádné vládě, tudíž zkušenosti z býv. socialistického tábora jsou pro ni rovněž zcela nezbytné a naopak sama může nabídnout zkušenosti s budováním antiimperialistických front s pracujícími za prosazení konkrétních požadavků.

V tomto roce slaví 40 let od svého založení v Essenu i naše bratrská mládežnická organizace v Německu, SDAJ. Na závěr celého dne proto uspořádala mítink komunistických mládežnických organizací, kde v prvé řadě poděkovali svým členům a představili a naplánovali další kampaně, zaměřené především na tzv. „zabíječe budoucnosti“ – od té nejzákladnější oblasti, kterou je vzdělání, přes uplatnění, možnosti založení rodiny, dalšího rozvoje...mládež je například prací přesčas prakticky odříznuta od kultury jiné, než komerční, poškozují se osobní vztahy a rovněž zdraví mladých vlastníků hypoték.
V neposlední řadě kampaň proti neustále narůstajícímu vlivu neonacistických organizací, které postupně získávají, a to nejen v Německu, své zástupce ve volených orgánech země, stejně tak jako naprosté odmítání imperialistických válek, okupace států armádami NATO a EU. To vše je provázáno s obrovskou kampaní mezinárodní solidarity v mnoha oblastech. Především bychom chtěli poděkovat za pomoc v boji KSM v Ministerstvem vnitra řadou demonstrací, petic, webových stránek, nesčetněkrát byli zástupci KSM pozváni na konference, pořádané v mnoha spolkových zemích Německa. Na závěr pak vystoupili zástupci komunistických organizací – TKP, KSM, KNE a KJÖ-Jugend (Komunistická mládež Rakouska).
Celý den byl zakončen pro všechny velkým zážitkem – koncertem Danberta Nobacona bývalého zpěváka Chumbawamby, Xikinkei, punkrockové skupiny Baskitska a zcela perfektní ska Bandy Bassotti s „Cuba Si, Yankee No!“ na rtech z Itálie.

Druhý den byl událostmi nabitý neméně než ten první, avšak některé z nich už tak pozitivní nebyly. Zhruba 80ti tisícová demonstrace probíhala bez provokací, jako jasné vyjádření organizovaného protestu. KSM společně s bratrskými organizacemi SDAJ (Socialistická německá dělnická mládež), KKE (Řecká komunistická strana), KNE (Kom. mládež Řecka), TKP (Turecká kom. strana), DKP (Německá kom. strana), nechyběli ani zástupci PCV (Kom. strana Venezuely), vytvořily jádro kontingentu marx-leninistů.

Naplňovalo nás hrdostí, že jsme součástí této koalice komsomolů, součást mezinárodního antiimperialistického hnutí, vedeného organizacemi, které dokáží oslovit lidi, prosadit své požadavky. Je jasně vidět, jak my, komunisté, hodnotíme období budování socialismu, jak pečlivě posuzujeme minulost svoji i komunistického hnutí. Na rozdíl ovšem od Die.Linke, která na demonstraci, opět tak, jako den předtím na konferenci, nebo snad ještě hůře, přišla prezentovat své propagační materiály, zaplacené EU (evropským imperialismem), ke své zbrusu nové „kampani“ 40 let od roku 1968, která má prý zhodnotit období roku 1968 v rámci toho, že to byla doba plná změn a občanského života, ze které pro nás může plynout mnoho zajímavého.
Nestačilo jim, jakou „vizitkou“ se představili den předtím na konferenci, kde jinak všechny organizace měly pečlivě připravené infostánky s materiály, diskutovaly s lidmi, představovaly kampaně, zatímco „mládež“ Die.Linke seděla bez zájmu u svého přeplněného stánku, popíjela pivo a působila dojmem, že ani nevědí, jaké materiály tam mají. Po dvou hodinách zjistili, že stánek bude fungovat i bez nich a šli se věnovat něčemu „lepšímu a zábavnějšímu“. Samolepky a letáčky, po kupách nahromaděné a bez jakéhokoli zájmu rozdávané den poté na demonstraci „aktivisty“ z Die.Linke, kteří sem přijeli v přesně zorganizovaných „týmech“ autobusy bez vlastního zájmu, či rozdávané zcela neomaleně v nejtěsnější blízkosti pietního místa u památníku Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, skýtaly skutečně velmi „zajímavou“ podívanou. Od symbolů bez jakékoli souvislosti, kdy vzhledem k logu jejich kampaně si předělali zavraždění Che Guevary o rok později a končícím zcela antikomunistickými motivy plačícího Lenina se sovětským tankem. To asi má „velmi prospět“ komunistickému hnutí dělat kampaně proti Sovětskému svazu 20 let po jeho rozbití.V ČSSR nežili a nejen, že si dělají mandát na zhodnocení naší historie, ještě takovýmto způsobem, ale udělají z toho jednu ze svých kampaní a vůbec nedbají na názor lidí, kteří se také účastnili našeho výjezdu do Berlína a kteří vše prožili, ani na historická fakta.
Chtějí organizovat diskuzní fóra. Jaká fóra, když by se v žádném případě nejednalo o objektivní a konstruktivní diskuzi. Je vidět jejich úcta k zavražděným komunistům, Rosy a Karla, kterým přišly vzdát hold desetitisíce lidí, komunistů, bojovníků proti imperialismu, antifašistů...Přijeli tam, protože k nim mají úctu, v jejich výročí nechají všeho a mnohdy za své prostředky jedou do Berlína, chtějí ukázat, že jejich myšlenky nezemřely a že je hrdě poneseme dál.

Na závěr bychom chtěli poděkovat OV KSČM v Trutnově, jeho předsedovi Jardovi Ondráčkovi, za podporu, kterou soudruzi KSM poskytují nejen ve formě míst v autobuse do Berlína,čímž umožnili dalším mladým lidem podívat se, jak vypadá mezinárodní komunistické hnutí a kteří by tuto šanci jinak asi dostali jen těžko, ale také za celoroční spolupráci, vzájemnou podporu. Dík patří i s. Peteru Schömmelovi, členovi Komunistické platformy Die.Linke, který vždy pomohl.

PS: Blok Die.Linke šel pod pěti (možná i více) druhů praporů (bílé s šipkami, rudé s žlutou hvězdou měla Komunistická platforma, Mírová platforma šla zase s modrými, kde dvě bílé pěsti lámaly samopal...). ale všichni šli pod polorudou hvězdičkou tzv. Strany evropské levice a na tu neodbytnost při propagaci této vlaječky rozhodně nikdo z nás nezapomene.

Veronika Sýkorová, David Pazdera
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář